6 postřehů z Prahy, která si neumí přiznat porážku

O pražských matkách, klucích z VŠE a Praze uvězněné v digitálnu při hře na západ východu. A taky role babiček a ztracených miliard na české školství. Příjemné čtení nepříjemných řádků.

1- Povolujeme svým chlapákům hrát videohry až do noci, zatímco se samy ukládáme ke spánku v deset, protože dítko bude mít brzy hlad. Geniální čas pro business a propagandu. Tátové, co s manželkou řeší jen témata, na která ona „stačí“, mají prostor těžit bitcoiny, lajkovat politics driven komentáře a neúspěšně odolávat závislosti na pornu. Dobrou noc pánové.

2 – Správně se lekáme, když 70letý diktátor poruší slovanské bratrství a napadne menší sestřičku. A tak děláme, co umíme, řešíme prachy. Posíláme miliardy korun do země, ve které jsme nikdy nebyli a čekáme, že se budou dít věci. A když se nic neděje a komunita Česko.Digital začne dodávat skutečná řešení, peníze na její rozvoj dá procento nadací a mecenášů. Mindfuck pivařské země na třetí.

3- Květen vždycky rozsvítí Prahu a dodá zahrádky, na kterých ale sedí jen málokdo. Pražanům je totiž při 16°C zima. Holt si pohodu a štěstí dáváme do hlavy trochu jiným způsobem než pohodářští Španělé, Italové, Francouzi a jihobalkánci. Počty drogově závislých v Praze rostou natolik, že se policie rozhodla vytvořit speciální tým „Drogy Praha“. Pomáhat a chránit.

4 – Dovolujeme nabírat nezralé kluky z VŠE a dávat jim ve 23 manažerské pozice, protože se bez jejich ťukání do klávesnice neobejdeme. Řídit si to ale budeme dál sami za stejnou mzdu i při inflaci, ale musíme přece šlapat do dat a inovací, klienti tu apku děsně žerou. Agošky pak zvou studenty nAKAfe v Riegráčích, kde ale dostanou pivo. Tak na zdraví!

5- Počet umělých řas, úzkých roztrhaných džín a triček těsně obepínajících potetované bicepsy z Prahy nemizí. Zatímco se Vinohrady v roce 2022 oblékají jako Paříž 2017, rodiče z Letné stále jedeou Berlín 2015 a jejich mladší sousedi chytají globální 90`s vibes s metalem. V kombinaci s přichozími Ukrajinci to vytváří jakousi nizozemskou Oděsu, která není k poděsu.

6- Nastupující generace si s prarodiči nemá co říct. Algoritmus na TikToku bere veškerou jejich mentální kapacitu a učitelky se pak diví, že jim žáci ráno spí. Maminky se to nedoví, slabá profesní etika učitelku nemusí nemotivovat, aby to řešila. Babička není v 21. století v domě a nerozumí jak TikToku, tak ani mamince; spoléhá se na učitelky, které by to za jejich časů (vy)řešily. Na změny českého školství už 15 let dávají nepolitické organizace miliardy ročně. Místo změn jsme se ale dočkaly spíše cen za „společenský přínos“ a lajků na sítích. Bravo!

Tohle vypadá na společenský problém, pojďme ho řešit, založit stranu, hnutí, sehnat grant, pojďme ve firmě udělat nějaké to „dobro“ což?

Co třeba spát normálně (1), spolupracovat (2), více odpočívat (3), držet si v ČR talenty (4), oblékat se vkusně (5) a respektovat se v rodině (6)? Je to ýzy pýzy!